Ing. Luboš Trojna

V následujících letech se bude měnit věková struktura populace v České republice. Nárůst počtu osob v seniorském věku se promítne v nárůstu počtu žádostí o příspěvek na péči. Z vyššího počtu příjemců příspěvku na péči vyplyne, že stávající kapacity jednotlivých typů sociálních služeb nebudou v následujících letech dostatečné. Bude nutné se zaměřit na zvýšení kapacit terénních, ambulantních a pobytových služeb.

Velkým problémem budoucnosti je rostoucí počet osob s demencí. Uvedu na příkladu naší organizace. Poskytujeme podporu a pomoc uživatelům formou pobytových, terénních a ambulantních služeb. Celkem provozujeme 10 registrovaných sociálních služeb a 4 neregistrované. Jedním ze zařízení, které má naše organizace registrováno, je domov se zvláštním režimem s kapacitou 33 lůžek. Průměrně přijmeme 5 žádostí měsíčně, ročně se uvolní maximálně 10 lůžek, současně se ale snažíme přesouvat klienty z domova pro seniory, u kterých se detekovala demence až v průběhu pobytu v domově pro seniory. Je to neustálý koloběh a zájemci, kteří čekají na umístění do domova se zvláštním režimem v přirozeném domácím prostředí, mohou čekat opravdu několik let. Celkově vnímám v současné době kapacity domovů se zvláštním režimem jako nedostatečné.

Obojí spolu souvisí. Lidé, pokud to jejich zdravotní stav a sociální situace dovolí, by měli zůstávat ve svém přirozeném prostředí s využitím terénních sociálních služeb - osobní asistence a pečovatelské služby - a s využitím pomoci rodinných příslušníků. Do pobytové sociální služby by měli lidé opravdu přicházet, až když potřebují nepřetržitou péči, tzn. že pobírají 3. nebo 4. stupeň příspěvku na péči.

Lidé, kteří jsou dlouhodobě odkázáni na dlouhodobou péči, potřebují ucelenou formu sociálního poradenství, kde se dozvědí potřebné informace, na jaké příspěvky mají nárok, jaké sociální služby jsou pro ně vhodné a kde si o ně mají požádat.

Profese pracovníka v sociálních službách má ve společnosti nízkou prestiž, je psychicky a fyzicky náročná a finančně nedoceněná, což má za následek u řady poskytovatelů nedostatek kvalitního personálu. Je nutné zvýšit prestiž pečovatelské profese, namotivovat zejména mladou generaci, zvýšit úroveň odměňování. Závislost poskytovatelů na přiznání dotací ze státního rozpočtu také brání potřebnému rozvoji sociálních služeb.

V letošním roce se naše pečovatelská služba zapojuje do projektu Ústeckého kraje „Zavádění digitalizace při zefektivňování pečovatelských služeb na území Ústeckého kraje“. Jednou z klíčových aktivit je vytvoření integrovaného výcvikové centra pro neformální pečovatele, které bude předávat informace, praktické rady a důležité kontakty pro zvládání dlouhodobé péče o osoby blízké.

Neformálními pečujícími se většinou stávají ženy středního nebo vyššího středního věku, které se často současně starají o nezletilé děti. Pečující lidé se ocitají v jednom kole povinností, jejich pozornost se dělí mezi děti, seniory, práci a už nezbývá moc času, který by mohli věnovat jen sami sobě. Pečující se mnohdy potýkají se sociální izolací, partnerskými problémy a nedostatkem finančních prostředků. Kvůli péči o blízkého člověka nemohou v některých případech vykonávat zaměstnání. Integrované výcvikové centrum by mělo neformálním pečujícím pomoci lépe zvládnout jejich nepříznivou sociální situaci, ukázat jim, že na péči nejsou sami, aby byli schopni poskytovat kvalitní pomoc a podporu a současně neohrožovali své fyzické i psychické zdraví, aby se mohli obrátit na někoho, kdo jim odlehčí, umožní jim najít čas pro sebe, odpočinek anebo pro vyřizování osobních záležitostí.

V minulosti jsem četl rešerši, která se týkala neformální péče ve vybraných státech Evropské unie, a zaujal mě švédský model, který nabízí zajímavý přístup v poskytování finančních nástrojů podpory pečujících. Pečující osoba není z hlediska obce vnímána jako příjemce dávky, ale jako zaměstnanec obce. Péče se tak stává oficiálním zaměstnáním, které je podloženo pracovní smlouvou a odměňováno platem. Pečující osoba v podstatě nabývá stejného postavení jako profesionální pečovatel. Další zajímavostí je i to, že ve Švédsku existuje „dovolená za účelem péče o osobu v terminálním stadiu života“, která může být až 100 dní.